ppp

Anatomie plazů

Stavba těla a fyziologie

Lebka plazů je monokondylní – je připojena jedním kloubem k atlasu. Je osifikována do vyššího stupně, než například u obojživelníků. Významný je rozvoj jařmových oblouků a spánkových jam. U krokodýlů došlo k vývoji tvrdého patra.

Páteř tvoří osu kostry a hrudní koš je vyvinut. Páteř je rozdělena na krční s 8 obratli (1. Atlas = nosič, 2. Axis = čepovec), hrudní a bederní s 22 obratli, křížovou s 2 obratli a ocasní, která má obratlů několik desítek. První krční obratel nemá tělo, druhý má výběžek vzniklý z těla atlasu. K obratlům se napojují žebra mimo ocasní část. Žebra jsou u plazů dobře vyvinuta. Ocasní obratle mají zlomové plošky, které jsou tvořeny chrupavkou a umožňují autotomii = odvržení ocasu. U některých druhů dochází k odtržení ocasu jen mezi obratli.

Kostra končetiny se skládá z pletence a kostry volné končetiny. Trup je členěn na jednotlivé úseky, toto odpovídá zdokonalení stavby vnitřních orgánů. Obratle jsou procoelní u většiny ještěrů, ale setkáváme se i s výjimkami. Svalstvo je více vyvinuto a objevují se zde mezižeberní svaly, které podporují plicní dýchání.

popis kostry končetin plazů
KNOTEK, Z: Nemoci plazů. ČAVLMZ Brno, 1999

Kůže plazů je tvořena dvěma vrstvami. Povrchová vrstva epidermis tvoří povrch těla- šupiny. Hlubší vrstva se nazývá dermis. Epidermis je tvořena třemi vrstvami, jejichž počet se pravidelně mění v závislosti na cyklu ekdyze (svleku kůže). Ekdyze se řídí zpravidla metabolismem jedince, dále je ovlivněna kvalitou stravy, teplotou, vlhkostí a hormony. Kůže chrání ještěry před poraněním, vysycháním a snižuje tepelnou vodivost. Kůže nemá dýchací funkci a neobsahuje potní žlázy. Kožní žlázy jsou málo vyvinuty, ale významné jsou žlázy pachové, které se uplatňují v době rozmnožování. U některých ještěrů má kůže schopnost změn zbarvení díky obsaženým chromatoforům, iridoforům a melanoforům. Nejznámější představitelé, kteří mohou měnit odstín zbarvení, jsou chameleoni a anolisové. Zbarvení plazů mohou ovlivňovat i vnější faktory, mezi které řadíme vlhkost, teplotu, barvu okolí a pak také zdravotní stav jedince. U plazů chovaných v zajetí lze podle zbarvení rozpoznat i onemocnění, stres nebo přípravu samice na snášku.

Mozek a nervy

Mozek a mícha tvoří centrální nervovou soustavu. Mícha zasahuje do koncového úseku ocasu. Nachází se zde několik samostatných motorických center. (Knotek,1999) Mozek je rozdělen na 5 oddílů – prodloužená mícha, mozeček, střední mozek, mezimozek a koncový mozek. Mozek plazů je drobný a zaujímá do 1% tělesné hmotnosti. Má šedobílou barvu a je více rozčleněn v porovnání s mozkem ryb nebo obojživelníků. Všichni plazi kromě želv mají odlišitelný pravý a levý lobus olfactorius v rostálním úseku mozku. U ještěrů se navíc vyskytuje přídatné lobi olfactorii accesorii napojeno na nervová zakončení vomeronasální oblasti.(Knotek,1999) U plazů je vyvinuto 12 párů mozkových nervů. 1. Čichový (Nervus olfactorius), 2. Zrakový (N. opticus), 3. Okohybný (N. oculomotorius), 4. Kladkový (N. trochlearis), 5.Trojklanný (N.trigeminus), 6.Odtahovací(N.abducens), 7.Lícní(N.facialis), 8.Staticko-sluchový(N.acusticus), 9.Jazylkohltanový(N.glossopharyngeus), 10.Bloudivý (N.vagus), 11.Přídatný (N.accessorius), a 12.Podjazylkový (N.hypoglossus).

Anatomie vnitřních orgánů

Dutina ústní nemá pohyblivé rty, okraje lemuje pevná kůže. Dentice je akrodontní( zuby jsou nasazeny svrchu), pleurodontní (zuby jsou nasazeny z boku) nebo thekodontní (zuby jsou uloženy v jamkách). Jazyk u krokodýlů je plochý a není přizpůsoben k posouvání sousta. Naopak u většiny ještěrů (např. leguán zelený, aj.) jazyk slouží právě k posunu potravy. Ve

většině případů slouží ještěrům jazyk jako chemoreceptor. Silně osvalený jazyk má chameleon, který jej při lovu vymrští do vzdálenosti, která je větší, než je délka tohoto ještěra.

popis orgánů plazů pro článek anatomie plazů
KNOTEK, Z: Nemoci plazů. ČAVLMZ Brno, 1999

Žaludek plazů je svalnatý. Trávící ústrojí začíná dutinou ústní, pokračuje hltanem a jícnem do žaludku. Na něj navazuje tenké střevo, tlusté střevo a konečník, který má vyústění do kloaky. Plazi mají s výjimkou krokodýlů vytvořeno slepé střevo, které se nachází v místě přechodu tenkého a tlustého střeva. U krokodýlů a želv je vyvinut dvanáctník. Dlouhá střeva mají zpravidla herbivorní druhy (leguán zelený), karnivorní(varani) a insektovorní (gekoni, agamy) ještěři mají střeva silnostěnná, ale kratší. V přední části tenkého střeva ústí dvě velké žlázy – játra a slinivka břišní.

Játra mají temně rudé zbarvení, ostré hrany laloků a hladký povrch. U ještěrů, krokodýlů a želv jsou částečně zakryty pravým jaterním lalokem. Jícen je krátký u leguánů a gekonů, delší jej mají varani a hadi. Má schopnost rozšíření se. Slinivka břišní (pancreas) se nachází v záhybu pylorické části žaludku. Má dvě základní funkce – produkuje trávící enzymy a hormony, které ovlivňují metabolismus. Somatostatin ovlivňuje růst plazů.

Párovým orgánem jsou nadledviny (glandulae suprarenales) produkující glukokortikoidy a katecholaminy. Ty ovlivňují hospodaření s tekutinami a řídí procesy, které ovlivňují složení moči.

Štítná žláza (glandula thyroidea) se nachází u výstupu cév ze srdce. Hormony a aktivita štítné žlázy mají vliv na délku intervalu ekdyze (svleku kůže).

Příštítná tělíska (glandula parathyroidea) se vyskytují v blízkosti štítné žlázy a mají vliv na metabolismus vápníku a fosforu v organismu.

Cévní soustava plazů je uzavřená. Srdce je třídílné, má dvě síně a jednu komoru. Srdce plazů zaujímá 0,20-0,32% tělesné hmotnosti. U krokodýlů je srdce čtyřdílné, interventikulární septum je rozvinuté, aorty jsou propojeny blízko srdce. Sinus venosus přijímá krev z tělního oběhu (Heatley,2009) a otevírá se do pravé předsíně (O’Malley,2005). Je to komůrka před vstupem di pravé předsíně. Krokodýli mají septum kompletní.(Knotek,1999) Komora v srdci mimo krokodýlů je rozdělena do tří podkomor. Tento systém zabraňuje mísení odkysličené a okysličené krve. Obě předsíně jsou tmavě červené a srdeční komora má růžovou barvu. Kořen aorty je rozdělen na dvě části, levý aortální oblouk navazuje na pravou komoru. V krokodýlím srdci je systém chlopní, který blokuje pravou komoru a otevře se pouze ve stresové situaci.

Oko plazů je komorové, u denních ještěrů má pupila kruhový tvar. Její tvar a průměr je ovlivněn intenzitou světla a také aktivitou příčně pruhované svaloviny. V zadní části skléry mají ještěři hyalinní chrupavku a v přední části 14 sklerálních kůstek. U krokodýlů se kůstky nevyskytují. U plazů se vyskytují rozdíly v barevném nebo přesném černobílém vidění.(Knotek,1999). Krokodýli, noční gekoni a někteří hadi mají zornici ve tvaru štěrbiny (kočičí oko). U denních ještěrů jsou v sítnici převážně čípky, u nočních ještěrů jsou zde zastoupeny hlavně tyčinky. Sítnice nemá cévní zásobení živinami, ale pouze cévní pleteň. Podle umístění očí mají plazi schopnost binokulárního vidění. U ještěrů se uvádí cca. 10-20°, varani asi 30°, krokodýli 20° a u chameleonů je to kolem 360° díky jejich jedinečné schopnosti pohybu očí. Třetí víčko nazývané mžurka, je průhledná membrána, která má ochrannou funkci. Temenní tzv. třetí oko je umístěno ve středu vrcholu hlavy. Je to pravé a funkční oko. Na vrcholu je čočka, která je citlivá na světlo a tmu, nikoliv na barvy nebo obrazy, pod ní sítnice. Světla sítnice vysílají signál do temenního nervu.

Ucho je situováno v kaudoventrální oblasti za okem. Je pokryto kožním štítkem nebo průsvitnou blankou. Vnější ucho najdeme u varanů, krokodýlů a gekonů. Střední ucho je

složeno z extracolumelly a columelly. Komunikace s oropharyngem probíhá pomocí eustachovy trubice. Základním úkolem vnitřního ucha je udržování rovnováhy a zpracování zvukových podnětů. Krokodýli a gekoni se dorozumívají hlasovými projevy, u jiných plazů nejsou hlasivky vyvinuty.

Dýchací soustava plazů sestává z nozder, hrtanu, průdušnice a plic. Hrtan má poměrně jednoduchou stavbu, tvoří jej prstenec a pár chrupavek. Dorzální část průdušnice je uzavřena vazivovým lemem, kompletní chrupavčitý prstenec byl vyvinut u krokodýlů. Ještěři mají rozděleny plíce na sklípky a komůrky. Plíce mají houbovitý charakter. Bránice není vyvinuta, hrudní koš a jeho pohyb je základem dýchání. Vnější faktory, jako je teplota prostředí, stres, aj., ovlivňují frekvenci dýchání. Dechová frekvence se u plazů nevyužívá k posouzení klinického stavu jedince.(Knotek,1999) Dutinu břišní od dutiny hrudní odděluje septum. Svaly, na které se napojuje, dokáží zvětšit objem plic díky rozšíření dutiny hrudní. Díky tomu dokáží krokodýli vydržet pod vodní hladinou až 6 hodin bez jediného nadechnutí. Nozdry jsou párové otvory v horní části čelisti. Čichový epitel se nachází v předním úseku dutiny nosní. Vomeronasální (Jacobsonův) orgán, který nemají krokodýli a většina želv, přijímá pachové vjemy. Je přídavným orgánem.

Močopohlavní aparát plazů

Vylučovacím orgánem plazů jsou pravé ledviny (metanefros) .Jsou zbarveny do červenohněda, močový měchýř je vyvinut. Pouze u krokodýlů a hadů močový měchýř chybí. Kloaka slouží k hromadění trusu, urodeální úsek zajišťuje odvod moči z močových cest a je zde i vyústění pohlavních orgánů.

U plazů se setkáváme s jednoznačnou determinací pohlaví. Gonády jsou párové ( ovaria, testes) a u všech plazů dochází k vnitřnímu oplodnění. Samec má párová varlata, která jsou uložena dorzomediálně v dutině tělní. Kopulační orgány – dva hemipenisy jsou uloženy v kapsách v kaudální stěně kloaky. Samci krokodýlů a želv mají nepárový penis. Samice mají párové vaječníky a vejcovody, které mají vyústění do kloaky. Děloha není u většiny ještěrů vyvinuta, pouze u živorodých druhů je spodní oddíl přeměněn v dělohu.

Hemipenisy u hada


Dalším rozlišovacím znakem jsou femorální póry umístěny na vnitřní straně stehen a táhnou se v řadě od ocasu k holeni. U plazů se setkáváme se třemi typy rozmnožování. Vejcorodí (oviparní) plazi kladou vejce na souši (leguán zelený), u vejcoživorodých (ovoviparních) probíhá vývoj ve vejci v těle samice, mláďata se líhnou při procesu kladení (slepýš křehký) a u živorodých (viviparních) se zárodek vyvíjí v těle samice vyživován placentou,(scink, ještěrka živorodá).

Autor: Adéla Bezděková – Život s ještěry je láska na celý život.

LITERÁRNÍ PŘEHLED

Heatley J. Cardiology. In: Rupley (Ed.) Veterinary Clinics of North America: Exotic Animal Practice. 2009
O’Malley B. Clinical anatomy and physiology of exotic species: structure and function of mammals, birds, reptiles, and amphibians. New York: Elsevier Saunders, 2005
Knotek Z., Halouzka R., Knotkova Z., Modry D., Hajkova P.: Nemoci plazů. ČAVLMZ Brno,1999
Jarofke D. / Hanzlová A. ; Jürgen Lange ; Knotek Z. : Plazy : Choroby a chov. Bratislava : Hajko and Hajková, 1999

Zajímavosti

aaaaa

Ze zákulisí hmyzí farmy

bearded-dragon-3273791_1920

Anglické názvy terarijních zvířat

gecko-2299365_1920 (1)

Teraristé na sociálních sítích

chameleon oko

Oči chameleona