Hadi jsou studenokrevní šupinatí predátoři z třídy plazů. Na Zemi žije 3600 druhů hadů. Kromě toho, že jsou zcela bez končetin, mají hadi ještě celou řadu jiných pozoruhodných tělesných znaků a vlastností.
Proč nemají nohy
Hadi se vyvinuli ze čtyřnohých ještěrů, což můžeme pozorovat např. na slepýši křehkém, kterému nohy už téměř zmizely, ale stále ještě jde o ještěra, nikoli o hada. Má se za to, že když předkové hadů pátrali po potravě, zahrabávali se do písku, v čemž jim nohy zbytečně překážely, a proto stále zakrňovaly, až nakonec zmizely úplně. Had se pohybuje pomocí žeber, kterých má i víc než 400 párů.
Jedinečná lebka
Hadi nemají lebeční kosti srostlé tak, jako ostatní živočichové. Některé části jsou spojeny pouze pružnými měkkými pojivy, ale nemají klouby. Had díky tomu dokáže dolní čelist zcela „vykloubit“ a roztáhnout tak ústa do neuvěřitelných rozměrů. Hadi svou kořist polykají vcelku, proto je pro ně pružná lebka životně důležitá.
Jedové zuby
Na rozdíl od ostatních zvířat, hadí zuby neslouží ke žvýkání, a dokonce ani k ukusování potravy. Jejich jedinou funkcí se usmrcení kořisti. Jedové zuby jsou samy o sobě unikátní v tom, že jsou duté a fungují podobně jako injekční jehly. Zuby nejedovatých hadů slouží k posouvání potravy do hrdla.
Hadí jed
Je to biologický koktejl tvořený přeměněnými trávicími šťávami. Jedy představují 1)neurotoxiny – působící na nervovou soustavu, 2)hemotoxiny – rozkládající krevní buňky, 3)myotoxiny – působící na svalovinu a 4)cytotoxiny – ničící buňky a způsobující rozklad tkání. Jedná se o velmi silné jedy obvykle s velmi rychlým účinkem.
Čím se hadi živí
Různé druhy hadů se přizpůsobily na určitý druh potravy, přestože se vždy jedná o živočišnou stravu. Malé druhy hadů, jako jsou například užovky, loví drobné živočichy jako jsou myši žáby, ještěrky, malé ryby, žížaly nebo hmyz. Zato velcí škrtiči nemají problém s lovem antilop, mohou však zabít a sežrat i dospělého člověka. Někteří hadi se specializují na lov hlodavců a ptáků, nebo dokonce ptačích vajec.
Jak hadi loví
Nejedovatí hadi (např. užovky) svou kořist prudkým pohybem chytí a buďto usmrtí stiskem čelistí, nebo ji zkonzumují zaživa (např. žížaly nebo slimáky). Jedovatým druhům hadů (např. chřestýši) stačí svou kořist uštknout a vyčkat malou chvíli, než uhyne. Hadi škrtiči (např. hroznýši) svou kořist omotají a tisknou ji tak pevně, že ji doslova rozdrtí. Poté ji spolknou vcelku, tak jako malí hadi. Když velký škrtič uloví a spolkne velkou kořist, např. jelena, vydrží bez potravy dlouhé měsíce, během nichž je však velmi zranitelný, neboť se téměř nemůže pohybovat. Vejcožrouti kradou vejce z hnízd ptáků a vejce polknou vcelku. Když se dostane do jícnu, stažením svalů jej rozdrtí. Tekutý obsah putuje dál do trávicího traktu, zatímco prázdnou skořápku had vyvrhne.
hadí smysly
Hadi mají speciální smysl – vnímání svého okolí pomocí teploty. Dokáží tak snadno vystopovat teplokrevnou kořist, např. hlodavce. Termoreceptory se nacházejí mezi okem a nozdrami. Sluch je velmi slabý. Zrak je různý u každého druhu hada, buďto slabý, či průměrný, ale není nijak ostrý, slouží totiž jen k registraci pohybu, nikoli k přesnému zacílení kořisti. Čich je u hadů velmi dobrý díky tzv. Jacobsonovu orgánu v tlamě, který analyzuje pachové částečky, které se dostanou hadovi na jazyk, proto hadi neustále kmitají jazykem. Díky štěrbině mezi čelistmi dokáží vysunout jazyk z tlamy, aniž by ji museli otevřít. Hadi také velmi dobře vnímají vibrace v zemi, proto se doporučuje dupat, když chcete hada (u nás především zmiji) upozornit na svou přítomnost, aby mohl včas „utéct“ do bezpečí.
Jak se had pohybuje
Had se po zemi pohybuje plazením, vodní hadi plavou jako úhoři. Těžcí hadi se nejčastěji pohybují lineárně vpřed pomocí jemného vlnění. Hadi na poušti se pohybují výrazným vlněním, na sypkém povrchu i vlněním do boku. Podzemní hadi se sunou vpřed housenkovitým pohybem. Někteří stromoví hadi dokáží dokonce „skočit“ z větve a plachtit vzduchem jako čínský drak.
Rozmnožování hadů
Hadi jsou gonochoristé, tzn. dělí se na samce a samice. Většina hadích druhů klade vejce, ale najde se i řada živorodých hadů. O potomstvo většinou nijak nepečují. Výjimku tvoří krajty, které svá vejce obtáčejí, a kobry, které svá hnízda střeží. Na námluvách se hadí samci občas pouštějí do „hadího tance“, kdy spolu bez použití jedových zubů soupeří o právo na páření. Vítězí ten samec, který svého protivníka dokáže přitlačit k zemi.
