Leguán zelený (lat. Iguana iguana, ang. green iguana) patří do čeledi leguánovitých a je jejím nejznámějším představitelem. Je to impozantní velký ještěr s výrazným hřebenem trnů na hřbetě tvořeným trnitými šupinami a velkým hrdelním lalokem, který slouží nejen k termoregulaci, ale i ke komunikaci.
Obývá především lesní oblasti tropické Střední a Jižní Ameriky. Žije převážně na vysokých stromech zvláště v blízkosti vodních ploch. Tento ještěr velmi dobře šplhá a je zdatným plavcem.
Mnoho budoucích chovatelů si neuvědomuje, jak velké nároky na chov tato zvířata kladou, (zejména tepelné, světelné a nároky na čerstvou a pestrou stravu) a v neposlední řadě do jaké velikosti mohou tito plazi dorůst. Adultní samec leguána zeleného dorůstá délky až 180 cm a dožívá se 15-20 let.
Tip redakce: Přečtěte si i článek o životě leguána v přírodě.
Terárium
Terárium pro dospělého leguána musí mít minimálně 230x100x200 cm (šířka x hloubka x výška), pro každého leguána počítáme 1/3 celkového prostoru navíc. Terárium musí odpovídat velikosti leguána a splňovat nároky na jeho pohyb. Zásadně se nedoporučuje chovat ještěra volně v bytě.
Samotné terárium by mělo být vybaveno tak, aby bylo co nejhygieničtější a dobře se udržovalo v čistotě. Proto je na dno nádrže ideální použít linoleum, nebo jej obložit snadno omyvatelnými kachličkami. Písek, lignocel (kokosové vlákno) jsou nevhodné z důvodu možného požití leguánem a následné obstrukci trávicího traktu. To může vést až k úhynu jedince.
Dále by měl být v teráriu umístěn vhodný materiál na šplhání – tzn. dostatek větví, které mu umožňují šplhat až ke stropu terária. Také by zde měla být nádrž s vodou, která bude dobře omyvatelná a snadná na údržbu, protože tam leguáni zpravidla chodí vykonávat svoji potřebu.
Vylučovací orgán tvoří pravé ledviny, které jsou uloženy v zadní části těla. Močový měchýř je vyvinut, moč je odváděna močovody do kloaky.
Teplota v teráriu
Teplota v teráriu by měla dosahovat 29,5-32°C ve dne. Optimální teplota v noci se pohybuje mezi 23-25°C. Z příliš vysokých teplot během noci mohou vznikat zápaly plic či jiné zdravotní potíže. Fyziologická = aktivní teplota leguána zeleného je 34-38°C.
Tepelný zdroj (terarijní žárovka, výbojka kombinující zdroj tepla, viditelného světla a UV záření) by měl být umístěn tak, aby se mohl ještěr vyhřívat a zároveň mu terárium poskytovalo i chladnější místo. Pozor na výšku umístění tepelného zdroje, aby se leguán nespálil. Horizontální a vertikální teplotní gradient by měl být zajištěn v rozmezí 25-38°C. Toto rozmístění mu umožňuje regulaci jeho tělesné teploty. Pod žárovkou by se měla teplota pohybovat kolem 35°C, (max. do 38°C).
Vyhřívání mu umožňuje nejen udržet potřebnou tělesnou teplotu, ale slouží i k absorpci ultrafialového záření – UVA, UVB. To je důležité pro metabolické procesy vápníku a vitaminu D. Jako diurnální zvíře by měl mít přibližně 10 hodin světla (slunečního záření) a 12 hodin tmy k vytvoření světelného režimu. Zvláště důležitý je zdroj UV-B záření, které podporuje tvorbu vitaminu D. Pro leguána je nevhodné a nepřirozené používání jakýchkoliv topných kamenů či fólií. Ty nemají dobrý vliv na jeho trávení a činnost střev.
Vlhkost v teráriu
Vlhkost v teráriu by měla být v rozmezí 50-70%. Nízká vlhkost může mít za následek dehydrataci, zaprášení plic (silikózu) či poruchy svleku kůže. Velmi vysoká vlhkost naopak představuje riziko bakteriálních onemocnění, a může vyvolat vznik plísní. Nežádoucí průvan může mít za následek zápaly plic (pneumonie).
Desinfekce terárií
Desinfekce terárií se provádí pouze přípravky k tomu určenými (např. Ivasan spray, ředěná octová voda, Reptipur W,apod.). Plazi jsou citliví na insekticidy a chemikálie, proto je třeba vyhýbat se přípravkům obsahujícím krezol a lyzol. Jsou pro ještěry toxické.
Potrava
Leguán zelený je striktní herbivor, tzn. býložravec. Trávicí trakt začíná dutinou ústní, ve které se nachází velký pohyblivý růžový jazyk, zubní lišty a glottis. Leguán má pleurodontní chrup, který vystupuje z čelisti. Má asi 80-120 zubů, výměna probíhá až 5x do roka. Tito ještěři svou potravu nežvýkají, zuby slouží k odkousnutí jednotlivých částí rostlin. Mají malé množství čistých slin, které slouží k navlhčení potravy. Z toho důvodu je vhodné větší a tvrdší složky potravy pokrájet nebo nastrouhat, aby nedošlo k udušení.
Základem stravy tohoto ještěra jsou zelené listy, asi 60%, květy 30% a ovoce 10%. Složení potravy je založeno na velkém množství vlákniny, přičemž musíme dbát na balancovaném poměru vápníku a fosforu (min. 2:1, lépe 4:1).
Hlavními zdroji energie jsou uhlohydráty 75%, bílkoviny 20% a tuky 5%. Potrava by měla obsahovat lehce stravitelné cukry – ovoce, tuky – olejnaté rostliny. Složky stravy by měly být s velmi nízkým obsahem oxalátů, které jsou obsaženy např. ve špenátu a petrželi. Oxaláty se váží s vápníkem a zabraňují jeho absorpci, proto dochází k deficitu, což má za následek vznik metabolického onemocnění kostí. Dále pak omezit plodiny s vysokým obsahem fosforu, ten se hodně vyskytuje v banánech.
Z dostupných salátů je nejvhodnější rukola a polníček, dále pak listy pampelišek, jetel, vojtěška. Občas lze předkládat i čínské zelí. Ovoce by mělo být podáváno pouze jako doplněk, tj. asi 25% z celkového objemu potravy a příkrmy by se měly střídat. Ovoce, které můžeme předkládat, zahrnuje jablka, hroznové víno, maliny, borůvky, hrušku, švestky, blumy, broskve, nektarinky, ostružiny, meruňky, meloun, jen zřídka banán a jahody. Ze zeleniny lze občas podat mrkev, zelené fazolky.
Většina komerčně nabízených granulovaných krmiv pro leguány je považována za méně vhodné.
Naprosto nevhodné je podávání jakýchkoliv živočišných bílkovin, vajec, mléčných výrobků, pečiva a krmiv pro psy a kočky. I přesto, že je většina leguánů ochotně přijímá, existuje velké riziko vzniku onemocnění zvaného dna.
Mezi nevhodné složky stravy patří rajčata, citrusy, ledový a listový salát, špenát, brokolice, květák, zelí či kapusta, houby.
Leguán zelený nesmí kaki ( je pro něj toxické), karambolu a avokádo.
Pohlavní dimorfismus a reprodukce (rozmnožování)
Rozlišení samců od samic, především u mláďat nemusí být jednoznačné. Samci mají větší tělesný rámec, výraznější lalok, hřeben a robustnější hlavu. Samice bývají zpravidla menší, mají párové vaječníky a vejcovody, ty ústí do urodea kloaky. Děloha není u ještěrů vyvinuta.
Samec má párová varlata, ta jsou uložena dorzomediálně v dutině tělní. Kopulační orgány – dva hemipenisy jsou uloženy v hemipenisových kapsách v kaudální stěně kloaky. Dalším rozlišovacím znakem jsou femorální póry umístěny na vnitřní straně stehen a táhnou se v řadě od ocasu k holeni. U samců bývají zpravidla hodně výrazné.
Leguáni zelení dosahují pohlavní dospělosti cca ve 3-4 letech. Po vnitřním oplodnění jsou vajíčka posouvána distálně. Poté dochází k sekreci albuminu, vajíčka mají kožovitou skořápku a postupně kalcifikují na vejce. Samice klade do kladiště jednu snůšku za sezonu (10-86 vajec). Inkubace záleží na okolní teplotě a trvá většinou 100-120 dní. Oplodněná vejce jsou bílá, oválná, napnutá. Vylíhlá mláďata jsou plně samostatná, váží 8-16 g, jsou asi 20 cm dlouhá a mají sytě zelenou barvu.
Leguáni zelení jsou hodně teritoriální, proto nelze chovat dva samce v jednom teráriu. Samci bývají mezi sebou nesnášenliví a může dojít ke vzájemnému poranění. Leguány lze ideálně chovat jednotlivě nebo v páru, popřípadě dvě samice a jednoho samce.
Nejčastější onemocnění
Mezi nejčastější choroby těchto plazů patří právě onemocnění vznikající ze špatné výživy. Jsou to zejména metabolická onemocnění kostí a dna. U samic se můžeme setkat se zadržením snůšky nebo dysfunkcí a extrémním zvětšením vaječníků ( preovulační folikulární stáze).
Mezi běžná onemocnění řadíme plísňové a bakteriální infekce kůže, dále abscesy nejčastěji v oblasti čelistí, systémové bakteriální infekce a záněty dýchacích cest, které jsou u leguánů vzácnější. Poranění jako zlomeniny končetin většinou souvisejí s pády z výšky. S nádory se u leguánů setkáváme vzácněji. Některé choroby nejsou ještě zcela objasněny i přes to, že se vyskytují dost často. Patří sem např. choroby ledvin (nefropatie), u kterých často nelze odhalit primární příčinu vzniku.
Pozor na intoxikaci z nanesení peruánského balzámu na kůži ještěrů. Může to mít smrtelné následky.
Závěr
Závěrem bych chtěla zmínit, že cílem tohoto článku je přiblížit jak začínajícím tak i zkušenějším chovatelům způsob života a podmínky chovu tohoto plaza v zajetí.
Před samotným pořízením zvířete bych doporučila nejprve zařídit terárium, nastudovat si potřebné informace a v neposlední řadě pořizovat zvíře spíše od prověřeného chovatele.
Stále musíme mít na paměti, že leguán zelený není domácí mazlíček jako třeba kočka nebo pes a při správné a kvalitní péči se v zajetí dožívá v průměru 10-15 let. Musíme si též ujasnit, zda jsme mu takovou péči ochotni a schopni poskytnout po celý jeho život.
V první řadě je ale třeba chápat jeho nároky na klima a stravu a dokázat mu je zabezpečit. Nehledě na to, že chov tohoto ještěra je dost časově, ale hlavně finančně náročný.
Autor: Adéla Bezděková – Život s ještěry je láska na celý život.
