Anolis rudokrký a jeho chov 🦎

Anolis rudokrký (lat. Anolis carolinensis, ang. green anole) je malý až středně velký ještěr, jehož pojmenování souvisí právě s jeho rudě zbarveným hrdélkem.

🦎 Anolis rudokrký v kostce

Vzhled

Má rudě červené zbarvení a u samečků bývá až třikrát větší než u samic. Samičky mají hrdélko také, ale je menší a bývá zbarveno do běla. Samci mohou dorůst až do 20 cm, samičky jsou menší.

Tělo je zbarveno do zelena a jedinci jsou schopni barvoměny až do hnědých odstínů. Má špičatější hlavičku a mezi očima a tlamkou malé hřebínky. Dožívají se průměrně 7 – 10 let.

🦎 Chov anolise rudokrkého

Kdo by v anolisech hledal zvířata „na mazlení“, tak to nebude dobrá volba. Tito ještěři nejsou vhodní na přenášení nebo mačkání, naopak jim to může způsobovat stres, jsou spíše plaší.

Maličké druhy se mohou v ruce při manipulaci přehřát a uhynout. Vyhovuje jim pobyt ve volném, prostorném teráriu a proto je třeba manipulaci s nimi, pokud to není opravdu nezbytné, omezit na minimum.

🦎 Anolis rudokrký terárium – jak ho vybavit?

Velikost terária

Terárium by mělo být orientované na výšku a mít minimální velikost 40 x 50 x 60 cm pro jednoho anolise. Pro pár anolisů se doporučuje velikost 100 x 80 x 80 cm dostatkem větví vhodných ke šplhání.

Substrát do terária

Na dno lze použít směs zeminy a písku.

Vybavení terária

Neměla by chybět nádrž s vodou a větší množství zelených listů, které dodají anolisům pocit bezpečí. Listy lze použít umělé nebo živé, ale u živých rostlin je třeba dát pozor, aby nebyly pro zvířata jedovaté.

Teplota a vlhkost v teráriu

Samozřejmostí je zajištění dostatečné intenzity osvitu a přítomnost UV spektra. Denní teploty by se měly pohybovat mezi 25 – 30 °C s nočním poklesem na pokojovou teplotu – kolem 20°C.

Pod výhřevem by měla teplota dosahovat max. 35 °C. Je třeba dát pozor na to, aby se zvířata nepřehřála, zvláště pokud jsou umístěna v menším teráriu.

Vlhkost by se měla pohybovat mezi 60 – 80 %, čehož lze dosáhnout rosením vnitřku terária nebo užitím vhodného mlhovače.

🦎 Anolis rudokrký potrava – čím se krmí?

Anolis rudokrký se živí zejména hmyzem, jedincům chovaným v zajetí předkládáme krmný hmyz nebo smýkaný hmyz, který není chemicky ošetřen.

• larvy zavíječe voskového
• cvrčci
• mouchy
• octomilky

Vzhledem k velikosti anolise by měla být předkládána úměrně velká kořist. Hmyz se pouští do terária, nebo se jedinci krmí pinzetou (převážně u větších druhů anolisů).

V období gravidity je třeba samičku krmit kvalitní stravou a přidávat vápník, který je potřebný zejména při tvorbě vajíček. Samozřejmě i mimo tohle období je vhodné přidávání vitamínů a minerálních látek do předkládané stravy všem chovaným jedincům.

Někteří anolisové si rádi pochutnají i na zralých banánech nebo sladkých ovocných kašičkách. Toto rozmixované ovoce je však třeba podávat jen na chuť, protože anolisové jsou primárně hmyzožraví a navíc by větší dávky ovoce mohly způsobovat obezitu.

Jak často krmit anolise?

Dospělci se krmí 3x týdně, samice kladoucí vejce a mláďata každý den menšími dávkami.

🦎 Anolis rudokrký – chov a rozmnožování

Anolis rudokrký je značně teritoriální, proto je možné v zajetí chovat tyto ještěry v párech nebo po skupinkách, které tvoří jeden samec a více samiček.

Pohlaví – samec nebo samice?

U anolisů není většinou tak dobře zřetelný pohlavní dimorfismus, nicméně, dle určitých znaků je možno jedince rozpoznat.

Samci jsou většího vzrůstu, mají zpravidla větší a výraznější hrdélko a v neposlední řadě mívají výraznější zbarvení těla. V období rozmnožování jsou u samců hodně zřetelné hemipenisové kapsy, které se v tomto období zvětšují. 

Preanální póry, které lze pozorovat u jiných leguánovitých, mají anolisové prakticky neviditelné.

Období kladení vajíček probíhá většinou od jara do podzimu a předcházejí mu námluvy a páření. Při samotném páření mívají samci nejvíce kontrastní zbarvení. Jedním pářením může být oplodněno více vajíček.

Většina samiček klade jen jedno vejce (někdy dvě) ve snůšce, kterých může být několik do roka. Vajíčko obalí substrátem a poté je zahrabe. Pokud klade neoplozená vejce, téměř nikdy je nezahrabává. Inkubace vajec probíhá po 40 – 60 dnech v závislosti na teplotě. Anolisové jsou po vylíhnutí zcela soběstační.

Zimování

V zimních měsících by se měl anolisům dopřát zimní klid, při kterém se organismus zregeneruje.

Komunikace

Anolisové využívají ke komunikaci velké množství optických signálů, které zahrnují nejen pohyby hlavou, ale i pohyby těla.

Optická komunikace je pro ně nejdůležitější. Mohou se i nafukovat, vyplazovat jazyk nebo pohybují ocasem. Komunikace probíhá zejména při setkání vzájemně neznámých jedinců a pak také během námluv nebo obraně svého teritoria.

Mohou roztahovat hrdélko v různých časových intervalech a s tím bývá spojeno i pokyvování hlavou. Dokonce mohou vydávat i syčivé zvuky. Jednotlivé druhy anolisů mají odlišné komunikační projevy.

Co se týče barvoměny u jedinců chovaných v zajetí, může tato situace i vypovědět hodně o jejich zdravotním stavu. Zvířata zbarvená do tmavých až černých odstínů mohou být nemocná nebo jsou ve stresu. Takového anolise je třeba sledovat a popřípadě kontaktovat odborníka na plazy.

💵 Anolis rudokrký cena – kolik stojí?

Cena anolise se pohybuje v řádu tisíců korun. O ceně rozhoduje několik faktorů. Například od chovatele koupíte zvíře levněji něž ve zverimexu. Také genetika zvířete hraje svou roli.

Výběr vhodného jedince předchází obtížím při chovu. Vyberte tedy zvíře, které působí zdravě. Je aktivní, nemá na těle žádné atypické výrůstky, nebo nějaké rány.

🦎 Anolis rudokrký prodej – kde ho koupit?

Míst kde anolise koupit je mnoho. Můžete si skočit do zverimexu, na terarijní burzu, nebo osobně kontaktovat jiného chovatele. Poslední možnost je pravděpodobně ta nejideálnější, protože anolise dostanete za rozumnou cenu.

Nejrychlejší cestou, jak chovatele najít, je facebooková skupina pro chovatele anolisů. Jinak hledejte na inzertních webech typu Hyperinzerce, nebo Bazoš. Popřípadě zajděte na zvířecí burzu.

❓Nejčastější dotazy – anolis rudokrký chov

Literární přehled
– Holáňová, V., Anolisové, Robimaus, 2012
– Klátil, L., Chováme terarijní zvířata, Epava, 2004
– Kocián, M., Leguáni a agamy, Polaris, 1998