Taxonomie
Želvy (Testudines) jsou jedním z nejstarších řádů plazů, kteří přežili do současnosti. Nejstarší želvy se objevily už v období Triasu. V současnosti žije na světě okolo 350 druhů želv, z nichž spousta z nich je ohrožená a přísně chráněná. Z hlediska prostředí rozlišujeme želvy suchozemské a vodní, přičemž vodní ještě dále dělíme na sladkovodní a mořské.
Největší želvou na světě je v současné době mořská želva kožatka velká (Dermochelys coriacea), dorůstající přes 2 metry délky krunýře a vážící okolo 600 kg. Největší zaznamenaný jedinec vážil 916 kg. Nejmenším druhem je poddruh želvy trpasličí (Homopus signatus signatus), který měří pouhých 8 cm a váží 140 gramů.
V prehistorických dobách se celosvětově vyskytovaly želvy sloní (Geochelone nigra complex), vlivem lidské činnosti však dnes přežívají pouze na Galapágách. Spolu s želvou obrovskou (Aldabrachelys gigantea) na Seychelách jsou největšími suchozemskými želvami.
Anatomické zvláštnosti
Typickým znakem žel je kostěný krunýř, který se vyvinul z žeber. Dělí se na část hřbetní a břišní. Vodní želvy mají krunýř spíše plochý a hladký, umožňující jim hydrodynamický pohyb, suchozemské želvy jsou zavalitější. Krunýř poskytuje želvám ochranu před predátory.
Potrava
Suchozemské želvy jsou převážně býložravci nebo všežravci, některé druhy konzumují bezobratlé živočichy (plže, červy, hmyz). Sladkovodní želvy jsou převážně dravé, živí se rybami a korýši. Mořské želvy jsou rovněž dravci, živící se medúzami, houbovci a dalšími mořskými živočichy. Výjimkou jsou karety obrovské (Chelonia mydas), které se živí vodními rostlinami a řasami.
Rozmnožování
Všechny druhy želv jsou gonochoristé (rozlišujeme samce a samice) a líhnou se z vajec. U vodních i suchozemských želv lze pohlaví dospělých jedinců rozeznat podle ocásku – samice mají ocas menší a placatější, uzpůsobený tak ke snazšímu kladení vajec. Ocásek samců je naopak delší a tenčí. U mláďat pohlaví jednoznačně určit nelze. U vodní želvy nádherné lze samce rozpoznat i podle nápadně dlouhých drápů. U samců můžeme pozorovat souboje o samici i namlouvací chování.
K úspěšnému odchovu mláďat je potřeba připravit samici vhodné kladiště (platí pro suchozemské i vodní želvy). Teplota inkubace je rozhodující při vývoji pohlaví mláďat (proto jsou želvy ohroženy oteplováním klimatu – líhnou se častěji mláďata pouze jednoho pohlaví a nemají k sobě partnera).
Želvy v ČR
V ČR najdeme celkem 8 druhů želv, z nichž za původní druh můžeme počítat pouze vzácnou a kriticky ohroženou želvu bahenní (Emys orbicularis). I ta však u nás byla údajně uměle vysazena někdy v 16. století. Ostatní druhy jsou chovány jako terarijní zvířata a jejich výskyt ve volné přírodě je zapříčiněn vypuštěním nebo únikem z chovu (venkovních výběhů, jezírek).
Nejčastější želvou v ČR je želva nádherná (Trachemys scripta), která je zároveň chovatelsky nejrozšířenější sladkovodní želvou na světě.
Ochrana CITES
Některé druhy želv podléhají úmluvě CITES a takoví jedinci musejí být registrováni na úřadě, jinak se jejich držení stává nezákonným. CITES podléhá cca 90% suchozemských druhů želv a některé vodní želvy.
Nejčastěji chované druhy suchozemských želv PODLÉHAJÍCÍ CITES:
Želva zelenavá (Testudo hermanni)
Želva žlutohnědá (Testudo graeca)
Želva vroubená (Testudo marginata)
Nejčastěji chované druhy suchozemských želv NEPODLÉHAJÍCÍ CITES:
Želva stepní (Testudo horsfieldi)
Želva pardálí (Geochelone pardalis)
Želva uhlířská (Geochelone carbonaria)
Odhaduje se, že ze 356 žijících druhů želv je až 61% přímo ohroženo vymřením. Želvy jsou ohroženy především ničením jejich přirozeného prostředí a také nezákonným obchodem se zvířaty a pašováním. Zejména suchozemské želvy jsou dlouhověké a u řady druhů samice -dozrávají pohlavní dospělosti až okolo 7 – 10 let věku.
Pořídili jste si želvu a hledáte pro ni jméno? Tak se mrkněte tady: jména pro želvy.
